Rubrika: Zajímavosti

Přestože jsem poměrně konzervativní knihomol – audioknihy ani e-knihy ke mně moc nepronikly – získal jsem několik povídek oblíbené knižní série Zaklínač. Musím říct, že jsem byl velmi příjemně překvapen.

Jak jistě většina z vás už ví, Zaklínač je oblíbená fantasy série, kterou napsal Andrzej Sapkowski. Troufám i tvrdit, že jde o asi nejvíce prodávanou slovanskou fantasy u nás.

Zaklínač ale není pouze knižní série – polská televize v minulosti uvedla celý seriál, polský CD Projekt vydal tři počítačové hry, a tak bylo jen otázkou času, než dojde i na audioknihy. A jak to dopadlo?

Když jsem začal s Posledním přáním, nemohl jsem si vůbec zvyknout na hlas vypravěče (kterým je Jiří Plachý) a nechápal jsem, co se děje – pokud však vezmete do rukou celou knižní sérii, zjistíte, že je na tom úplně stejně, celá sága totiž nezačíná ‚hlavní‘ příběhovou linií, ale několika povídkami. Začátek audioknihy je zvláštní, začíná jakoby uprostřed děje, ale po několika vyslechnutých kapitolách se ale ponoříte do děje a budete se lépe orientovat. Později jsem také zjistil, že herecké obsazení (Jiří Plachý – vypravěč; Jiří Dvořák – Geralt; Helena Dvořáková – Yennefer; Jakub Saic – Marigold;…) je přímo geniální, herci podávají skvělé hlasové výkony. Celé pozadí vyprávění je perfektně dokreslováno zvukovými kulisami (tekoucí voda, tříštění nádobí, jekot), takže jsem si opravdu připadal, jako bych tam stál a poslouchal.

Audioknihu Poslední přání nemohu než doporučit – jedenáct a půl hodiny zábavy rozhodně stojí za investici. Pokud máte rádi fantasy světy, které se vymykají stereotypům tohoto žánru, zvolte Zaklínače – celá série nabízí nepřibarvený lidský svět, ve kterém všichni mohou udělat chybu, nadávky létají vzduchem a nikdo nejde daleko pro ránu.

Slovo úvodem

Všechny vás zdravím u nového seriálu, kterému se teď budu nějakou dobu věnovat. Veškerý obsah zde vychází z mé ročníkové práce o překladu, kterou jsem napsal loni. Za vaše postřehy budu velice rád, obzvlášť jste-li překladateli. 🙂

Při psaní této práce jsem poznal, jak neskutečně důležitou roli sehrává překladatel při „znovuzrození“ knihy v novém jazyce. Překladatele jsem předtím víceméně bral v potaz, ale nikdy jsem si neuvědomil, jak těžkou a odpovědnou práci vykonávají. Překladatel má totiž moc nad všemi čtenáři v novém jazyce, určuje, bude-li se kniha líbit či ne (byť je v originále bestsellerem) a také udává směr, kterým se budou ubírat případná pokračování. Svou prací jsem byl velmi dobře poučen, a tak nyní, když otevřu novou knihu, nedívám se jen na jméno autora, ale i na jméno překladatele, a když se mi překlad líbí, snažím se jej zkontaktovat a poděkovat mu – a to je to nejhezčí, co se překladateli může přihodit – protože je vlastně novým autorem díla, neboť prostřednictvím svých jazykových schopností a znalostí přenáší myšlenku autora do jiného jazyka. Původní styl autora se může částečně zachovat, k celkovému zachování ale nemůže nikdy dojít, protože se jazyky liší – jinak bychom nepřekládali. 🙂

Překlad je něco, s čím se v dnešní době setkáváme denně – pokud samozřejmě nepracujeme s originálním zněním – a tak si myslím, že je důležité, abychom o překladu, překladatelství a překladatelích něco málo věděli. Veškeré příklady budu ukazovat na dvojici čeština – angličtina, protože ostatní cizí jazyky neznám natolik dobře, abych s nimi mohl v tomto směru pracovat. 🙂

Mnoho lidí si myslí, že když dosáhnou určité úrovně cizího jazyka, mohou začít překládat. Takže se posadí k textu, otevřou si editor a začnou… Ale ouha! Ono to není tak jednoduché – jak překládat, aby to „znělo česky“? A co ten nadbytek přechodníků, které nám tam angličtina pořád cpe? A hodí se moje, anebo svoje? Tyto problémy se na překladatele-amatéra sypou jako lavina a pro většinu z nadšenců to znamená buď konec (vzdají to) anebo zašmodrchané výsledky, které se buď zlepší (v případě samostudia), nebo zůstanou stejné.

Co se kam překládá?

První a zásadní otázku, totiž co to překlad vlastně je, jsme si už částečně zodpověděli. Teď nás bude zajímat, jaké typy překladu existují. Z hlediska směru, kterým překlad míří, si můžeme uvést tři skupiny:

A. Podle jazyků, se kterými operujeme

• vznitrojazykový (čeština → čeština): Jazyk se mění. Pokud nějaký pramen zastará natolik, že mu již současná generace nerozumí, je třeba jej převést do lépe srozumitelné podoby téhož jazyka.
• mezijazykový (angličtina → čeština): Nejběžnější typ překladu. Překládáme, protože potřebujeme text „dostat“ do našeho jazyka.
• intersémiotický (přirozený jazyk → umělý jazyk | čeština → binární kód): Strašidelné slovo, že? Význam je ale jednoduchý – převádíme z jazyka, kterým běžně mluvíme, do jazyka, který jsme uměle vytvořili, což bychom mohli udělat třeba tehdy, kdybychom museli např. slovo „ahoj“ dostat do počítače tak, že bychom jej vyjádřili v jedničkách a nulách.

B. Podle cílového typu textu

• Všeobecný překlad: chceme obecně srozumitelný text.
• Odborný překlad: sdělujeme specifickou informaci určitému sektoru veřejnosti.
• Literární překlad: jde nám o estetičnost, pocity a dojmy.

C. Podle směru

• Překlad z cizího jazyka
• Překlad do cizího jazyka – tohle je některými překladateli považováno za hrdelní zločin. Cizí jazyk málokdy známe tak dobře jako náš rodný a tak se může stát, že se pod vlivem rodného jazyka dopustíme chyb.

Trocha filosofie

Začneme tím, že se podíváme na to, jak lidé k překladu přistupují.
Už odnepaměti se na poli překladatelství střetávají dvě názorové skupiny. První skupinou jsou příznivci volného překladu, druhou příznivci doslovného překladu. Mezi těmito dvěma póly se ustálilo několik překladatelských metod, které se dnes více či méně používají. Ale nepředbíhejme.
Síla obou táborů kolísá. Do začátku devatenáctého století měli navrch zastánci volného překladu – jejich krédem bylo, že se má přenášet myšlenka, záměr a duch textu spíše než forma a struktura. V devatenáctém století ale studium kulturní antropologie odhalilo, že bariéry mezi jazyky zkrátka nelze prorazit, protože jazyk a jeho vývoj je řízen kulturou společnosti, která se na různých místech rozvíjí různě. Z toho bylo tedy vyvozeno, že překlad neexistuje, je nemožný. Pohled této doby krásně zformulovala paní Houseová:

Na překlad jako takový bylo pohlíženo jako na podřadné nahrazování originálu a byl přirovnáván k zadní straně koberce nebo k polibku přes kapesník.

Nyní je vhodná chvíle na to, abychom si zavedli dva důležité pojmy: výchozí a cílový jazyk. První jmenovaný je jazyk, ze kterého překládáme – v našem případě angličtina – a druhý je jazyk do kterého překládáme (nebo se snažíme), což pro nás bude čeština.
Dalším důležitým pojmem pro dnešek, ale i pro díly budoucí, je frazém. To je spojení slov, které má nějaký stálý význam. Patří sem sousloví (psací stroj), rčení (prokázat medvědí službu), pořekadlo (chyba lávky), přirovnání (děravý jak řešeto), přísloví (bez práce nejsou koláče), apod. Frázémy většinou nelze přenášet do jiných jazyků – rodilým mluvčím by nedávaly smysl.
Mezi frazémy patří i idiomy. To je souhrnné označení slovních spojení, jejichž význam si nemůžeme odvodit na základě jejich významu. Podívejme se například na spojení „já mu to osladím“ nebo „vyběhl se mnou“. V prvním případě jde o znepříjemnění situace, v druhém  o razantní zamítnutí. Tato spojení pro nás mají idiomatickou („významovou“) hodnotu, která ale se slazením nebo běháním nemá nic společného.

Tato skupina se tedy snažila o co nejpřesnější překlad, přebírala struktury, které jsou cílovému jazyku cizí, zaváděla původní frazémy a idiomy, které ale v cílovém jazyce neměly absolutně žádnou hodnotu. S trochou nadsázky lze říci, že abyste si s takovým textem poradili, museli byste znát i jazyk výchozí.

Dovolím si tvrdit, že dnes vítězí volný překlad, i když se samozřejmě vyskytnou situace, kdy musíme přebírat doslovně. O tom se ale budeme bavit později, až budeme probírat jednotlivé překladatelské postupy.

Podstata překladu a jeho cíl

Teď už víme, že překlad je vlastně znovuzrození a rekonstrukce textu výchozího jazyka v jazyce cílovém. Víme také, že překladatel může uplatňovat princip volného překladu nebo překladu doslovného.
Nyní nás zajímá, proč text překládáme. Můžeme buď primárně přenášet myšlenku a „ducha“ textu (volným překladem), anebo strukturu a formu (doslovným překladem). Způsob zvolíme podle toho, v jaké jsme situaci. U krásné literatury poměrně jednoznačně vítězí volný překlad (chceme si užívat příběh, ne se plácat ve větných strukturách), zatímco pokud vysvětlujeme nějaký nový jazykový jev a používáme při tom překlad, doslovný překlad se nám bude docela hodit (takový překlad můžeme označit za lingvistický).
Je vhodné zopakovat, že čistokrevný překlad neexistuje a v překladu volném můžeme místy uplatňovat doslovný překlad (a obráceně).

V tomto seriálu se nebudu zabývat vývojem pohledů na překlad a historickými metodami ani pojmoslovím. Je to strašně nudné. Představím vám proto klíčové metody a postupy, ale to až příště. 🙂

Shrnutí a otázky

• Při překladu se překladatel stává novým autorem – přebírá myšlenku, obsah a ducha textu výchozího jazyka a všechny tyto složky přenáší do cílového jazyka.
• Amatérští překladatelé se obvykle zaseknou na tom, že nevědí, jak při překladu postupovat.
• Existuje mnoho typů překladů, rozlišujeme je podle toho, s jakými jazyky operujeme, pro koho překládáme a podle směru překladu.
• Základní dva typy překladu jsou doslovný a volný. Doslovný překlad vychází z nemožnosti překladu jako takového a přenáší spíše jazykové struktury než význam. Volný překlad naopak dbá na to, aby byla přenesena myšlenka, i když se forma může změnit.

Otázky

1. Vidíte překladatele jako nového autora, nebo spíše jako zprostředkovatele?
2. S jakým z uvedených typů překladů se setkáváte nejčastěji?
3. Je vám sympatičtější volný překlad, anebo překlad doslovný?
4. Pokuste se přeložit frázi „I could eat a horse“ a uplatněte jak volný, tak doslovný překlad. Jak jste postupovali a jak jste došli k výsledku?

Při psaní tohoto článku jsem čerpal ze dvou publikací:

• Překlad a překládání – Dagmar Knittlová (UPOL, 2010)
• A Textbook of Translation – Peter Newmark (Prentice Hall, 1988)

Myslím, že se každému z nás už někdy stalo, že si chtěl přečíst něco, co český (a potažmo slovenský) knižní trh nenabízí. Nic nebolí čtenáře víc, než když uprostřed napínavého příběh vydavatelství oznámí, že neplánuje pokračovat, že knihu nezařadilo do edičního plánu, anebo ji naopak stále překládá a překládá…. Také se může stát, že narazíte na něco, co vás zaujalo, ale není to tu k sehnání. Pojďme se tedy podívat na to, co můžeme podniknout, když nás honí mlsná na zahraniční knihy.

1. Ověřte si vaše jazykové znalosti

Koupit si knihu, kterou potom člověk nemůže přečíst, je k zbláznění. Pokud koketujete s možností nákupu cizojazyčných knih, zkuste se podívat na stránky jejího vydavatele, zjistit, jestli nenabízí „preview“ (náhled) nebo „snippet“ (ochutnávku), a otestovat si, jestli textu rozumíte. Pokud ne, můžete na to jít hezky tvrdě a stylem slovo-slovník, ale to je dost nepraktické. Pokud si navíc vybíráte krásnou literaturu, asi vás to moc bavit nebude. Beletrie ale nebývá zase tak obtížná, odborná literatura je horší, ale tam je slovníková metoda pochopitelnější. Pokud jste trpěliví a jazyku se věnujete, zkuste počkat. Vyplatí se to. 🙂

2. Projděte si naše knihkupectví

V České republice je několik knihkupectví, která standardně nabízí cizojazyčnou beletrii i tematickou literaturu. Jedním z těchto knihkupectví jsou například Knihy Dobrovský, kde najdete hezký a poměrně aktuální výběr cizojazyčné literatury. Dokonce je možné si nechat určitou knihu objedna a doručit na prodejnu, nabízí- li ji smluvní dodavatel.

Na webových stránkách Knih Dobrovský se můžete podívat, které pobočky cizojazyčné tituly nabízí. Například v Brně cizojazyčnou literaturu nabízí ob pobočky – KD Vaňkovka a KD Joštova.

 

 

 

3. Hledejte specializované webové obchody

Nákup knih v klasických „kamenných“ knihkupectvích v zahraničí by vás asi vyšel draho. Ne kvůli samotné knize, spíše kvůli poštovnému – pokud vůbec tato knihkupectví knihy do zahraničí zasílají. Je proto vhodné se podívat po firmách, které se zaměřují hlavně na online prodej a dopravu po světě. Ty sice kamenné pobočky nemají, zato ale mají plné sklady zboží a neplatí se poštovné. Zde je několik tipů:

• Book Depository – spolehlivá a příjemná firma, která má obrovský výběr knih za přijatelné ceny. Oproti klasickému knihkupectví jsou ceny sice vyšší, ale v porovnání s cenou poštovného (které se u BD neplatí) je to zcela zanedbatelné. Službu mám osobně vyzkoušenou a mohu ji jen doporučit – pokud vám kniha nedojde do 14 dnů, pošlou novou, a to zcela zdarma. Ke knize dostanete zdarma záložku z aktuální kolekce a na webu bývají pěkné soutěže.

Následující služby nemám vyzkoušené, seřadil jsem je podle toho, jak důvěryhodně na mě působí:

• Better World Books – nabízí spíše použité knihy, poštovné se neplatí.
• AwesomeBooks – Nové i čtené knihy, paušální poštovné činí 3 libry.
• WorldOfBooks – Další knižní second-hand, poštovné činí 2 libry.
• Wordery – internetové knihkupectví, nabízí nové knihy, poštovné se neplatí.
• Thrift Books – nabízí použité knihy, poštovné se neplatí za objednávky nad 10 USD.
• Powells – Nové i čtené knihy, poštovné je zdarma.

4. Někdy je knižní bazar nejlepší volbou

Stává se, že se některé knihy již nevydávají, anebo jsou ty nové naopak moc drahé. V takovém případě bych se začal zajímat o Amazon.

Amazon (UK) je velký internetový obchod, který knižnímu sektoru věnuje ústyhodnou pozornost. Knihy se zde dají koupit nové, ale i použité. Ty přeprodávají menší firmy nebo i jednotlivci. Poštovné se potom odvíjí od toho, jak daleko od prodejce bydlíte. Na oficiální nabídky Amazonu se dá získat sleva nebo odpuštění poštovného, většinou je ale podmínkou prémiové členství, které se v Česku (kvůli nedostupnosti služeb – například zajímavé databázi seriálů) moc nevyplatí.

Přes Amazon jsem nakupoval odbornou literaturu a také jsem byl spokojen. Amazon navíc obsahuje „Centrum pro řešení sporů,“ ve kterém můžete nahlásit problémy s prodejcem nebo s dopravou a firma vám pomůže.

5. Kam jedete na dovolenou?

Zní to šíleně, že? Cestovat po světě za knihou, kdo by to dělal? Třeba já. Navíc, když se na to podíváte z jiného úhlu, může to být i velké plus – poznáte kulturu, ze které kniha vzešla, nebudete se pořád muset jen válet u moře, v ideálním případě si „projdete“ příběh (který může být na místo v zahraničí navázaný). Doporučuji si dopředu zjistit, která knihkupectví knihu nabízí, kolik kniha stojí, je-li naskladněná v destinaci, do které míříte, zda se poskytuje nějaká sleva a jestli vás třeba nezaujaly další knihy, ať nemusíte jet dvakrát. 🙂

Přeji hodně štěstí!

Angličtina je světovým jazykem, její popularita roste a je stále více a více využívaná. Pokud se s ní zrovna moc nekamarádíte a chtěli byste to změnit, připravil jsem si pro vás několik rad. A protože je Knihošlápek hlavn o knihách, vybral jsem několik tematických publikací.

Obecně na začátek

Sám jsem s angličtinou začal ve škole, konkrétně ve třetí třídě. Postupně jsem si angličtinu zamiloval, začal jsem hledat, co mě zajímalo, a vypracoval jsem se až ke zkoušce CAE (C1) – pro ty, kdo neví, co to znamená, řeknu jen, že tato úroveň je už jen „jedním schodem“ pod angličtinou rodilého mluvčího. Volil jsem cesty, ktere mi vyhovovaly, a proto se můj pohled na věc může lišit od ostatních angličtinářů. Určitě vám nemůžu garantovat, že se vám to, co vám nabídnu, bude líbit a že vám to bude naprosto sedět. Přesto si myslím, že vybírám materiály kvalitní, a tak stojí alespoň za prohlédnutí. 🙂

Začínáte sami

V tom případě vás obdivuji a přeji vám hodně štěstí. Začít s jazykem jen tak sám od sebe, to vůbec není lehké. Je obzvlášť důležité udržet si motivaci, proto volte materiály, po jejichž dokončení budete schopni vidět nějaké výsledky. Motivace je na začátku sdtuia to vůbec nejdůležitější. Na vyšších úrovních je pak samozřejmé, že se tempo zpomalí.

Kdybych měl teď začít s angličtinou úplně od začátku, asi bych nevolil knihu pro samouky (obzvláště ty české jsou strašně „suché“), ale porozhlédl bych se po nějakém kurzu, Pokud vám jazyková škola nevyhovuje, sáhl bych po internetovém kurzu, který zahrnuje interaktivní cvičení, poslech, videa a obrázky. Klidně bych začal na českém portále Help for English, kde je krásně zpracovaný kurz pro začátečníky.

Studium bych  doplnil knihami ze sady Self Study (samostudium) od Cambridge University Press. Knihy jsou velmi kvalitní a studenti i učitelé po celém světě je hojně využívají. Většina z knih je již revidovaná, některé kurzy už jsou editovány a vydávány více než 30 let, takže jsou vyzkoušené, odladěné a aktuální.

Pro začátečníky jsou to tyto knihy:

Základní sada: základní gramatika / základní výslovnost / základní slovní zásoba
     

Až si budete v angličtině trochu jistější, budou se hodit idiomatické prvky jazyka (ty „zvláštnosti“), jakými jsou třeba kolokace (ustálená spojení typu „fast food“), frázová slovesa (např. „put off“ ve smyslu odložit na později) a idiomy (např. „cry over spilt milk“ neznamená doslova brečet nad rozlitým mlékem, ale spíše litovat něčeho, co se stalo v minulosti).

Rozšiřující sada pro pokročilé: kolokace / frázová slovesa / idiomy
     

Pokud se vypracujete na úroveň samostateného uživatele jazyka (poradíte si sami), inspiraci můžete hledat níže v článku.

Nastoupili jste do kurzu

Skvěle! Pokud Vaše angličtina se bude rozvíjet pod dozorem zkušeného (nebo alespoň angličtiny znalého) učitele-lektora. V takovém případě už volba učebnice asi nebude na vás. Přesto se podělím o několik postřehů.

• Knihy by měly být pro vaši úroveň.
  Pokud jste úplní začátečníci, Společný everopský referenční rámec pro jazyky (SERRJ) vás označí úrovní A0 (A1). Příslušnou úroveň, pro kterou je učebnice určena, ověříte na zadním přebalu učebnice. Většina nakladatelství dnes již úroveň SERRJ na své materiály vyznačuje.
• Knihy by měly být od prověřeného nakladatele.
  Nejlepší jsou učebnice přímo z anglicky mluvící země. Některé mezinárodní učebnice  mohou být doplněny o české popisy a slovníček, musíte ale být opatrní. Nejhorší je, když se začátečník naučí nešikovně formulovanou definici nebo slovíčko ve špatném kontextu, potom se to s ním veze dál. Absolutně odmítám veškeré anglické učebnice vytvořené Čechy. My nejsme odborníci na angličtinu a naši autoři se těm anglickým nemohou rovnat.
  Mezi známá a uznávaná nakladatelství patří:

Oxford University Press – Jedno z tradičních a vyhledávaných nakladatelství. Je provázáno s Oxfordskou univerzitou. Jejich  knihy bývají odzkoušené, vyladěné a mají skvělou podporu a obrovský zásobník přidatných aktivit. Typickým představitelem učebnice od OUP je Headway.

 

Cambridge University Press – Taktéž tradiční a uznávané nakladatelství, které je spojené s Cambridgeskou univerzitou. Cambridge navíc připravuje celosvětově uznávané zkoušky prokazující úroveň jazyka. CUP je na poli učebnic mým osobním favoritem. Typickým představitelem Cambridge na poli učebnic je kurz Face2face.

Pearson (Longman) – Pearson je britskou trojkou na poli učitelství angličtiny. U nás se příliš nepoužívá a ani není tak známý, myslím si ale, že má velmi kvalitní materiály, které jsou také prověřené časem a několika edicemi. Pearson je mé oblíbené nakladatelství v oblasti slovníků. Nejznámější učebnicí je Cutting Edge.

 

     

Chcete si číst

To je určitě chvályhodné. Čtení je skvělý způsob učení se cizímu jazyku, jen je potřeba si vybrat úroveň, která vás bude bavit a které budete rozumět. Anglická nakladatelství vytvářejí zjednodušenou četbu, většinou se jedná o klasiku, rozdělenou do úrovní ( A0 – C2 nebo „Level“ 1 – 5), ze které můžete vybírat. Můžete si troufnout i na běžné knihy, ale začít číst chvíli trvá. Readery jsou potom dobrou výplní této mezery. Do čtení se nenuťte, pokud se na to necítíte, nečtěte.

Vyhněte se prosím dvojjazyčné četbě. Tyto knihy obvykle připravují česká nakladatelství, která si sama upravují originální díla a často tím páchají obří škody na jazyce díla a další, katastrofální škody na studentech, kteří se tak mohou naučit něco, co je špatně.

Potřebujete slovník

Volba slovníku se odvíjí od vaší úrovně. Na každé z úrovní potřebujete něco jiného.

• Začátečníci – Zajímá vás primárně překlad nebo význam slov. Touto úrovní jsem prošel se slovníčkem od Lingey. Používal jsem praktický slovník.

• Střední úroveň – Jste středně pokročilí, tedy uprostřed mezi začátečníky a pokročilými. Stále vás  ještě zajímá překlad a význam slova, už ale pokukujete po dalších informacích, hodí se vám příkladové věty a občas i synomyna. Dáváte pozor na to, abyste zvolili vhodné slovo. Pro tuto úroveň (asi B1 – C1) bych zvolil Oxford – studijní slovník. Obsahuje překlady, je ale i slovníkem výkladovým. Vytvořilo jej nakladatelství Oxford, proto můžete počítat se špičkovou angličtinou. Dodá vám spoustu dalších informací.

• Pokročilí – Už se moc nezajímáte o překlad, spíše chcete vědět, jak jse slovo popsáno v jeho vlastním jazyce, jaké má synonyma, jak je frekventovaé, jak toto slovo dělit, jaké má předložkové vazby, atp. Můžete bezrpoblémově volit slovníky od známých nakladatelství – Cambridge, Oxford, Pearson, Macmillan a další. Já si vybral Longman Dictionary of Contemporary English (LDCOE). Je to krásný a barevný výkladový slovník, doplněný o DVD- ROM (v poslední verzi o internetový přístupový kód), který si nemohu vynachválit. Dobře se s ním pracuje, je obsáhlý a detailní.

• Speciální slovník – Tady už záleží na tom, co hledáte. Pokud vás zajímá třeba slangová angličtina, můžete čerpat jak z českých, tak ze zahraničních slovníků, pokud vás zajímá lingvistika, projděte si nabídku Oxfordu a Cambridge. Tyto slovníky jsou ale velmi drahé.

Potřebujete procvičovat/hledat informace

Už ledaco umíte, ale chcete vylepšovat své schopnosti.

Opět vám doporučím sadu English in Use od Cambridge, kterou jsem popisoval v sekci pro samouky. Tato sada vás povede až k úrovni Advanced (C1), další rozvoj záleží ve velké míře na vás – klasických učebnic na úrovni C2 není moc, protože se očekává, že na této úrovni budete schopni ovládat jazyk kolem sebe naprosto bravurně, což znamená, že si budete moci číst, budete psát, mluvit a poslouchat úplně sami.

Pro zjištění, „jestli to, co jste zplodili, opravdu funguje,“ vám doporučím knihu Practical English Usage od Michaela Swana. Obsahuje popisy a vysvětlení jazykových jevů, a to včetně ukázek toho, jak by to vypadat mělo, ale i nemělo, což je výhoda. K této knize existuje kniha se sadou diagnostických tesů (jmenuje se Grammar Scan), která prověří, zda jevy opravdu ovládáte.

Chcete skládat zkoušky

Moudré rozhodnutí! Pokud jste se propracovali až ke zkouškám, myslíte to s angličtinou opravdu vážně a jste na dobré cestě!
V podstatě nyní máte dvě možnosti – skládat zkoušky mezinárodní (IELTS,Cambridge Exams,City&Guilds, Pearson PTE,…) nebo státní (maturita, SJZ základní, obecná, speciální-tlumočnická nebo speciální-překladatelská)

• Státní zkoušky – Ze státních zkoušek se budu věnovat pouze maturitě, ostatních zkoušek ubývá a klesá o ně zájem. Mezinárodní zkoušky mají totiž větší váhu a platí po celém světě.
  Maturita je v současné době nastavena na úroveň B1, na kterou by se měl průměrný student dostat při studiu od prvního do čtvrtého ročníku SŠ. Vynkající publikací pro maturanty je Maturita Activator, tato kniha vznikla v nakladatelství Pearson a je určena přímo českým maturantům. Shrnuje vše podstatné, co k maturitě potřebujete, a velmi příjemně se s ní pracuje.

• Mezinárodní – je velké množství mezinárodních zkoušek, mezi ty nejvyhledávanější se řadí Cambridge English Exams (nejvíce pak certifikáty FCE, CAE a CPE) a IELTS (tam rozhoduje bodové skóre na škále 0 – 9). Oba systémy zkoušek odpovídají  rozpětím SERRJ (např. FCE = IELTS 5 – 6.5 = B2; CAE = IELTS 6,6 – 8; apod.). Záleží tedy, kterou zkoušku si zvolíte.
  Tyto dvě nejznámější zkoušky připravuje Cambridge, který také vydává oficiální učebnice, proto nevidím důvod se jich nedržet. Mám osobní zkušenost s učebnicí Objective First ke zkoušce FCE, se kterou se mi moc dobře pracovalo. Učebnici ke zkoušce CAE jsem měl od jiného nakladatele a tak spokojený jsem nebyl. V případě FCE lze doporučit i učebnici od nakladatelství Pearson, která je poměrně známá a pracuje s jazykovou diagnostikou, takže si můžete „ušít výuku na míru“. K této učebnici bych přikročil pouze v případě FCE, jinak bych se držel Cambridge.

  

Všem přeji hodně štěstí při studiu angličtiny – je to nádherný jazyk! 🙂

Tak, a je to za námi.

14. – 17.5.2015 probíhal v Praze největší a neoblíbenější knižní festival – Svět knihy Praha. Zájem byl obrovský, stejně jako nabídka. Pojďme se podívat na to, co se vlastně odehrávalo.

Hlavním a stěžejním tématem SKP byla fotografie a kniha. V tomto duchu byla i výstava, která byla k vidění v centrálním pavilonu, kde se nacházel letošní čestný host a další zahraniční hosté.

Čestným hostem letošního roku byl Egypt, který zaujal místo ve středu výstaviště. Ten nabízel k nahlédnutí knihy domácích autorů s různou tématikou. Z ostatních hostů mě zaujalo Slovensko, které přivezlo ukázat knihy ze své domácí produkce (ke kterým se my Češi bohužel moc nedostaneme), Rumunsko, kde se pořádaly autorské besedy a k dispozici byl „kulturní koutek“ (ochutnávka tamějšího vína a pochutin, ukázka knih domácích autorů, které mimochodem podporuje rumunské ministerstvo kultury), a pak také Ukrajina, která představila několik nových knižních titulů s tématem „Majdan“, které je nyní velmi aktuální. Moc pěknou výstavu měl i Francouzský institut, který v ČR propaguje francouzskou kulturu. Všechny zůčastněné zěmě si pak zasluží pochvalu.

Rumunský stánek (FB Svět knihy Praha)

Egypt, hlavní host SK 2015 (vlastní fotografie)

Součástí veletrhu byla pak samozřejmě i přehlídka komerčních českých vydavatelů. Nechyběli giganti jako Albatros (který touto dobou dokončuje akvizici Fragmentu), Euromedia,  nebo MF, přítomna byla ale i menší vydavatelství, mezi které patří například Omega, Baronet, Zoner Press nebo české univerzity – velkou radost nabídkou zajímavých knih mi udělal univerzitní MUNI Press. Kromě toho vystavovala i nakladatelství speciálního zaměření – Leda, Lingea nebo třeba můj oblíbený Portál, u kterého jsem strávil více než hodinu. Velmi pěkná byla také nabídka dovozu zahraničních knih, který některá česká nakladatelství připravila, a ceny byly samozřejmě akční. Krásným doplňkem byl rovněž bazar starších knih, které byly k zakoupení a celý projekt podle zájmu účastníků zaznamenal úspěch.

Zleva: Euromedia, MF, Leda, Fraus, Lingea, MUNI Press, Albatros (vlastní fotografie).

Svět knih je samozřejmě i místem besed, autogramiád a happeningů. Z těch známějších mohu jmenovat autogramiádu Zdeňka Svěráka pro děti, besedu a autogramiádu Toulavé kamery na stánku ČT, besedu o překládání knih JTP nebo autorské čtení a diskuze českých fantasy autorů ve fantasy kouktu.

Toulavá kamera ČT (vlastní fotografie); cosplay fantasy nadšenců (FB Svět knihy Praha).

Co víc dodat? Bylo to super, těch několik hodin uteklo jako voda a už se tším na příští ročník! Doufám, že se tam potkám třeba i s některými z vás!

Více se můžete dozvědět na webu SK 2015 nebo na facebookových stránkách Světa knih.