Téma péče o nemocné rodiče je v dnešní době velmi aktuální, nejspíše proto, že je tato péče nákladná, fyzicky i psychicky namáhavá a zdlouhavá. Martina Rosenberg, německá novinářka a spisovatelka, ve své knize s provokativním názvem Mami, kdy už konečně umřeš? ukazuje těžké životní období, kdy se musela starat o své staré a nemocné rodiče.
Martina se s dcerou a manželem stěhuje z Řecka, kde dlouhodobě bydlela a pracovala, zpět do Německa, protože tamější podmínky nejdou zrovna příznivé. Samozřejmě řeší otázku bydlení, a tak jí rodiče nabídnou, aby šla bydlet do horního bytu v jejich domě. Zpočátku vše vypadá idylicky – prarodiče se sbližují s vnučkou a samotná Martina s manželem se mohou pustit do podnikání v oboru, který je baví. Po nějaké době se ale u matky Martiny objevuje demence. Zpočátku to všichni přisuzují stáří obou rodičů – vždyť kdo z lidí, který táhne na osmdesát, něco sem tam nezapomene?
Změna na sebe ale nenechá dlouho čekat, a tak se stav Martininy matky stále více zhoršuje. Přestává být schopna starat se o domácnost a za chvíli se už nebude moci postarat ani o sebe. Její muž, který je na manželce celý život závislý – byla totiž prvotřídní hospodyňkou, matkou a manažerkou rodinného života – upadá do sebelítosti, depresí a začíná být agresivní, navíc neštěstí má rádo společnost, takže také brzy onemocní.
Počáteční snaha Martiny starat se o rodiče v rámci rodiny začíná selhávat, a tak nastupují ambulantní a domácí pečovatelé, kteří jsou ale bohužel také jen lidé, proto péče není zrovna podle Martininých představ. Ta má už tak dost nacpaný rozvrh, a tak musí prodat podnikání a postupně přejít jen na částečný úvazek, její rodinný a společenský život navíc také utrží velkou ránu.
Vše se postupně zhoršuje a Martina tomu věčnému chaosu prostě potřebuje uniknout, a tak hledá cestu ven. Nejednou – a není se co divit- ji napadne věta: „Mami, kdy už konečně umřeš?“
Název i obsah knihy jsou značně provokativní – vždyť kdo by mohl toužit po smrti rodičů? Z příběhu je ale naprosto jasné, že netrpí jen nemocní, ale i jejich příbuzní a vůbec jejich okolí. O zdraví a pohodu těchto lidí se ale už málokdo zajímá. Myslím, že autorčiným cílem bylo zdůraznit důležitost komunikace mezi rodiči a dětmi, neboť se tak dá předejít napětí a mnoha problémům, zároveň se pokusila velmi ostře, avšak naprosto bravurně, detabuizovat tuto tématiku.
Kniha je krátká, výborně se čte a naprosto bravurně zachycuje bezútěšnou situaci mezi střední a starší generací. Knize není co vytknout; považuji ji za jeden z nejdůležitějších počinů letošního roku v oblasti péče o své blízké a doporučuji j k přečtení úplně všem – jednou nás to čeká také!
Knihu je možné objednat přímo na stránkách nakladatelství Portál, kterému děkuji za recenzní výtisk.
