Na Freuda já nemám čas, doktore

Během našeho života navštívíme lékaře nesčetněkrát – tu angína, onde zlomená ruka nebo nedej bože něco vážnějšího. Naše zranění se často velmi dobře zahojí, v horším případě zůstane bolest nebo jizva. Jaké to ale je, když je tato jizva na duši?

V naší společnosti je stále ještě zakořeněn přežitek, že člověk, který navštěvuje psychiatra nebo psychologa – také „cvokaře“, jak se velmi příznačně lidově říká – je blázen. Někdy totiž vidíme spíše diagnózu, než člověka, a tak je pro nás obtížné si představit, jak může takový nemocný trpět:

„Pomalými kroky se posouval k okraji střechy. Neviděl ulici pod sebou a nemyslel na to, co bude s jeho tělem. Chtěl jen zemřít. Nemyslel na to, jestli po ulici zrovna někdo půjde – v tuto hodinu venku rozhodně nikdo nechodí. Chtěl jen zemřít. Myslel jen na to, že stačí jeden krok a bude vysvobozen.
Říká se, že bezprostředně před smrtí se člověku promítne celý jeho život jako zrychlený film. Když ale stál na okraji střechy, nepromítlo se mu nic… Jak prosté může být řešení. Jak konečný může být jeden krok. Krok, který je zároveň cestou a cestu otevírá a zavírá současně…

Velká část našich obav z duševně nemocných lidí vychází z neznalosti, a proto se tato kniha pouští do osvětlování různých duševních poruch na lidských příbězích. Miroslav Orel, autor knihy, je lékařem a psychologem současně, díky čemuž se na problém můžeme podívat nejprve z lidského a „příběhového“ pohledu a hned potom se dozvíme něco o tom, co vlastně způsobuje problémy a jak se projevují.

Na stránkách této velmi čtivé a zároveň příjemně útlé knížky se setkáme s mánií, depresí, demencí, závislostmi, poruchami osobnosti a s mnoha dalšími podobnými problémy. Na závěr autor přidal zajímavý bonus v podobě pohledu na to, kde se duševní nemoci vlastně berou, kdo a jak je vyšetřuje a jak se léčí – najdeme zde i tipy na to, jak si pomoct sami.

Celá knížka je opravdu velmi dobře napsaná a sympatického doktora Portsteina, který nás provádí příběhy pacientů, si určitě oblíbíte.

A komu je kniha určená? Rozhodně nejen fanouškům psychologie, ale i lidem postiženým duševní poruchou a jejich okolí – vždyť porozumění je klíč k větší stabilitě a pomoci.

Autor

Ondřej

Patří mi tento blog. Zajímám se o pedagogiku a psychologii, o kterých toho hodně čtu; kromě toho mám také rád různé báje a příběhy a fantasy literaturu.