Píše se rok 2025 a v Čechách dochází k tzv. Očistě národa – problematičtí občané ČR jsou odsunování za státní hranice ČR. Mainstreamová média podporují toto rozhodnutí vlády jako krok k lepším zítřkům, který je kritizován nezávislými zdroji. Ty ovšem mají velmi malý dosah a pozornost jim věnují jen vybraní lidé. Nepřipomíná vám to něco? A jak k tomu vlastně došlo, kdo to způsobil? Jakub Trpiš ve své knize Revoluce sleduje osud několika lidí, kteří jsou různými způsoby zapojeni do zprvu plíživých změn, které ale ve výsledku diametrálně změní náš stát a společnost v něco, o čem se nám ani nezdálo. Nebo snad ano?
Robert je zavržený a společností opuštěný mladík, který ve svém životě střídavě zažívá raketový úspěch a pády na samotné dno. Vždy se ale zvedne ze země a chce se probojovat až na vrchol a potrestat každého, kdo by se mu snad snažil bránit nebo kdo by se jeho záměrům vysmíval. V knize se s ním potkáte mnohokrát, stejně jako například s Helenou, Kryštofem, nebo třeba Mariánem – jejich osudy už ale bude čtenář muset odhalit sám.
Celý příběh se skládá z příběhů několika postav, které se střídavě setkávají a zase rozcházejí. Stejně jako se mozaika skládá z barevných sklíček se příběh utváří z osudů lidí, kteří o sobě zpočátku nemají ani tušení, přesto jsou však společně ovlivňováni tím, co se děje – a děj je to syrový a ničím nepřikrášlený. V knize se setkáváme s úpadkem, vztekem a klením, sexem, spalující beznadějí i chladným a propočítaným vražděním. Mělo by proto být jasné, že se nejedná o typickou četbu po nedělním obědě, ale o dílo, nad kterým je třeba se zamýšlet. Společně s postavami budeme padat do prachu a zvedat se, jemným uměním společenského intrikaření a manipulace zdolávat překážky vedoucí k vítězství a následně také spolurozhodovat o tom, kterým směrem se bude ubírat budoucnost celého českého národa.
Takové úvahy jsou samy o sobě velmi složité – koneckonců stejně jako celá kniha. Z příběhu je patrné, že Jakub pečlivě spřádal myšlenky do promyšlené sítě, před kterou nelze než smeknout, což je myšlenka, která mě napadla při čtení kapitoly, v níž se odehrává poměrně zásadní debata. Na druhou stranu mě ovšem několikrát zamrzelo poměrně ploché zpracování myšlenek postav, které se v příběhu občas objeví – každá síť v sobě občas může mít trhlinu.
Příběh doplňují články z novin, diskuze, volební statistiky a další informace, které zachycují změny nálad ve společnosti a dokreslují děj, myslím si ale, že je jich až moc. Naopak je skvělé, že je ke knize dostupný soundtrack, který je provázaný s vybranými pasážemi knihy a může tak skvěle dokreslit děj.
Jakub Trpiš se ve své nové knize pouští na neprozkoumanou cestu – vytvořil fiktivní dystopii, temno, které se rozlézá v našich končinách. Nejedná se však o lineární proměnu; v knize dochází k několika zásadním zvratům, které mohou čtenáře potěšit nebo naopak rozzlobit. Kniha na samém konci dochází k velmi nečekanému závěru, poselství, podobně jako Volba, první Jakubova kniha, která zvláštním způsobem kombinuje příběh s prvky seberozvojové literatury. Po jejím přečtení je dobré se zamyslet nad tím, komu jste vlastně celou dobu fandili a proč, což je svým způsobem alegorií na celý příběh knihy a na myšlenky v ní ukryté.
Shrnutí (tl;dr)
Revoluce ve mně po celou dobu čtení budila velmi silné a rozporuplné emoce, nutila mě přemýšlet nad tím, jak pohlížím na sebe i společnost, a také nad tím, jak bych si přál, aby se vyvíjela naše budoucnost. Za to autorovi patří můj dík, stejně jako za zajímavé zpracování v podobě střídavě se sbíhajících a zase se rozdělujících osudů hlavních postav. Naopak mě zamrzelo místy ploché zpracování a občasně ‚skákající‘ uvažování postav a také pravopisné chyby v textu. Za zmínku stojí také zajímavé doplnění příběhu dalšími prameny a speciální soundtrack. Rozhodně se nejedná o odpočinkovou četbu po sobotním obědě, kniha nutí k zamyšlení nad změnami ve společnosti a psychickou dynamikou hlavních postav.
Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji pořídit zde. Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Knihcentrum.