Ondřej – 2. stránka – Knihošlápek

Kniha života (All Souls Trilogy: III)

Čeští fanoušci se konečně dočkali třetího dílu Času čarodějnic. Po velmi nepříjemných peripetiích s posouváním překladu se konečně máme šanci dozvědět, jak celý příběh dopadne.

Hlavní hrdinové a milenci, čarodějnice Diana Bishopová a upír Matthew Clairmont, se vracejí v čase z alžbětinského Londýna zpět do naší současnosti. Diana je těhotná a o to víc odhodlaná bránit se proti těm, kteří chtějí ukrást a zneužít tajemství objevené čarodějnicemi v dávných dobách a ukryté v tajemném Ashmoleově svazku. Než se však Dianě a Matthewovi podaří odhalit obsah tajného rukopisu alias Knihy života, musí uhájit i svůj zakázaný vztah.

Diana s Matthewem se vrací do současnosti – čeká na ně ale několik nepříjemných překvapení. Diana se musí srovnat se ztrátou v rodině a s tím, že po ní jde Kongregace. Jak se ale sama brzo dozví, existují bytosti, o kterých Kongregace nemá ani tušení. Některé z nich jí pomohou, další se ji vynasnaží dostat.

Na poslední díl této trilogie jsem se velice těšil a musím říct, že kniha předčila má očekávání. Často se říká, že kvalita příběhu s každým dalším dílem klesá, já se teď ale nemůžu rozhodnout, jestli byla lepší jednička nebo trojka. Každopádně se jedná o sérii, která by v knihovnách fanoušků fantasy neměla chybět.

A jedna skvělá zpráva na závěr – už se pracuje na seriálu! Deborah to oznámila na svém Facebookovém profilu a zároveň odhalila, že bude jedním z producentů!

Zaujala vás tato kniha?

Pište správně česky!

Na českém trhu dlouho chyběla kniha, která by zábavnou a zajímavou formou podávala pravopis, stylistiku a typografii spolu s porcí zajímavostí o češtině. Teď je tady a jmenuje se Pište správně česky – poradna šílených korektorů. Pojďme se na ni podívat!

Bestsellerová Poradna šílených korektorů v novém, rozšířeném vydání!
Bolí vás hlava z toho věčného přemýšlení, kde ve větě napsat čárku? Jste v pokušení házet si mincí pokaždé, když narazíte na dilema „mě/mně“? Bojujete s předponami „s“ a „z“? Je pro vás noční můrou psaní velkých písmen? Nebo byste se před kamarády rádi pochlubili dokonalým tvořením přechodníků? Ať už je to jakkoli, věříme, že si Poradnu šílených korektorů oblíbíte.
Nové, rozšířené vydání této praktické příručky je určené všem, kdo chtějí psát správně, čtivě, hezky a s chutí. Ambicí autorů nebylo popsat veškeré jazykové jevy, se kterými se pisatelé českých textů mohou setkat. Zaměřili se na ty oblasti, ve kterých se často chybuje, a existující pravidla se snažili předložit stručnou a srozumitelnou formou.
Nepříliš oblíbené suchopárné definice v co největší míře ustoupily konkrétním a snadno pochopitelným příkladům, které nezřídka vycházejí přímo z korektorské praxe autorů. Věříme, že se pro vás tato kniha stane užitečným a spolehlivým pomocníkem, který bude stát na vaší straně, až vám snad čeština nastaví svou odvrácenou tvář.

Kdo z nás doopravdy může říct, že umí česky? Jistě, domluvíme se, leccos napíšeme, ale jak moc dobře češtinu známe? Víme například, že protěžovat a protežovat jsou dvě různé věci? Nebo kdy hovořit kůře a kdy o kúře? O čárkách, skloňování jmen a velkých písmenech se raději ani zmiňovat nebudu. Ostatně ani nemusím – otestujte se sami.

Vyberte správnou variantu zápisu velkých a malých písmen:
a) Letos jsme jeli na dovolenou do části Alp zvané Vysoké Taury.
b) Letos jsme jeli na dovolenou do části Alp zvané vysoké Taury.
c) Letos jsme jeli na dovolenou do části Alp zvané Vysoké taury.
Vyberte správnou variantu následující věty:
a) V novinách vyšel rozhovor s bývalým českým fotbalistou Markem Jankulovskim.
b) V novinách vyšel rozhovor s bývalým českým fotbalistou Markem Jankulovski.
c) V novinách vyšel rozhovor s bývalým českým fotbalistou Markem Jankulovským.
Jak by měla správně znít tato věta?
a) Výstava je inspirovaná dílem Julesa Verna.
b) Výstava je inspirovaná dílem Julese Verna.
c) Výstava je inspirovaná dílem Jula Verna.
Doplňte všechny potřebné čárky do následujících vět:
Zavzpomínali jsme spolu co všechno jsme prožili a shodli se že to byly krásné časy.
Byl zařazen do slosování a protože vyhrál vozí se teď novým autem.
Jaký jsi měl let nebo co jsi měl k obědu mě nezajímá.
Máš pro mě nějakou radu nebo doporučení?
Vlastně mě rozmazluje a to si dám líbit.
Nikdo další tam nebyl a jeho přítomnost tak byla dost nevhodná.
S tím množstvím volného času jako máš ty bych neměl do čeho píchnout.
Hodil by se sem nějaký vysoký mohutný opadavý strom.
Na dominantu města viditelnou už z dálky byl krásný pohled.
Cestou do správního střediska Saskatchewanu Reginy se jim podařilo zabloudit.

(Testové úlohy byly vybrány ze souboru testů, který je v knize i na stránkách nakladatelství.)

Zapotili jste se? Nebojte se, já taky, a to znamená, že je kniha určena právě nám. Pokud jste všechno zvládli bezchybně, gratuluji. Stejně je ale v knize mnoho zajímavých informací, tak ji aspoň prolistujte. 🙂
Kniha samotná se skládá ze čtyř částí. S trochou nadsázky můžeme tyto části přirovnat k herním úrovním. Čím jste dál, tím je to složitější.
V první, gramaticko-pravopisné části se setkáte s jevy, ve kterých se dělá nejvíce chyb (psaní vlastních jmen, velkých písmen, čárek, „s“ a „z“, přechodníků, atp.) a dozvíte se, že je čeština klisna (více v kapitole Nerovný boj s čárkami), v druhé části se pak zaměříte na to, jak psát čtivě (probírá se spisovný a nespisovný jazyk, nepřirozené vyjadřování, problematika vazeb, stavba vět,…), ve třetí části si budete muset poradit se správnou typografií (to jsou znaménka, závorky, uvozovky, mezery, dělení slov a sazba) a ve čtvrté, závěrečné části na vás čeká sladká odměna v podobě jazykových zajímavostí.

Kniha je ‚macatá‘, má skoro 400 stran, bát se jí ale nemusíte – nikdo po vás nechce, abyste ji přečetli celou. Listujte, zjišťujte, co vás zajímá a co neumíte, a nakonec zjistíte, že toho, co jste neprošli, opravdu moc není.
Jak uvádí sami autoři, snažili se knihu pojmout jako pohodového průvodce světem češtiny, a já si myslím, že se jim to povedlo velmi dobře. Celkové zpracování je přehledné, důležité informace jsou zvýrazněny a kniha obsahuje řadu užitečných tabulek. Na konci každé podkapitoly navíc můžete vyzkoušet, jestli jste problematice porozuměli. Formát testů je stejný jako v ukázce výše.

Za celým tímto obdivuhodným počinem stojí autorské dvojice Dalibor a Petr Behúnovi. Oba jsou (pochopitelně) korektoři a copywriteři. O své práci také píšou na internetu – jejich seriály, tedy Zápisník šíleného korektora a Hříchy šíleného korektora, se zabývají stránkami češtiny, které působí potíže.

Shrnutí

Poradna šílených korektorů je opravdu poklad – v knize je přehled gramatiky, pravopisu, stylistiky a typografie, navíc dostanete nášup v podobě jazykových zajímavostí. Jsem si skálopevně jistý, že kdybych měl tuto knihu k dispozici dříve, učení češtiny by bylo mnohem příjemnější a zábavnější. Proto ji vřele doporučuji nejen češtinářským nadšencům, ale třeba i těm, kteří mají s češtinou problémy a po studiu „příruček“ se cítí značně ztrhaně.

Klady
+ Kniha obsahuje širokou nabídku témat – od řešení „věčného problému“ s velkými písmeny až po návod, jak se stát korektorem
+ Text je jasný a srozumitelný
+ Celá kniha má praktické uplatnění, může ale zároveň být „jazykovým zákuskem“ pro zájemce o češtinu

Zápory
– …

Knihu vydalo v roce 2015 nakladatelství Zoner Press, kterému tímto děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.

O překladatelství – jak to funguje?

Slovo úvodem

Všechny vás zdravím u nového seriálu, kterému se teď budu nějakou dobu věnovat. Veškerý obsah zde vychází z mé ročníkové práce o překladu, kterou jsem napsal loni. Za vaše postřehy budu velice rád, obzvlášť jste-li překladateli. 🙂

Při psaní této práce jsem poznal, jak neskutečně důležitou roli sehrává překladatel při „znovuzrození“ knihy v novém jazyce. Překladatele jsem předtím víceméně bral v potaz, ale nikdy jsem si neuvědomil, jak těžkou a odpovědnou práci vykonávají. Překladatel má totiž moc nad všemi čtenáři v novém jazyce, určuje, bude-li se kniha líbit či ne (byť je v originále bestsellerem) a také udává směr, kterým se budou ubírat případná pokračování. Svou prací jsem byl velmi dobře poučen, a tak nyní, když otevřu novou knihu, nedívám se jen na jméno autora, ale i na jméno překladatele, a když se mi překlad líbí, snažím se jej zkontaktovat a poděkovat mu – a to je to nejhezčí, co se překladateli může přihodit – protože je vlastně novým autorem díla, neboť prostřednictvím svých jazykových schopností a znalostí přenáší myšlenku autora do jiného jazyka. Původní styl autora se může částečně zachovat, k celkovému zachování ale nemůže nikdy dojít, protože se jazyky liší – jinak bychom nepřekládali. 🙂

Překlad je něco, s čím se v dnešní době setkáváme denně – pokud samozřejmě nepracujeme s originálním zněním – a tak si myslím, že je důležité, abychom o překladu, překladatelství a překladatelích něco málo věděli. Veškeré příklady budu ukazovat na dvojici čeština – angličtina, protože ostatní cizí jazyky neznám natolik dobře, abych s nimi mohl v tomto směru pracovat. 🙂

Mnoho lidí si myslí, že když dosáhnou určité úrovně cizího jazyka, mohou začít překládat. Takže se posadí k textu, otevřou si editor a začnou… Ale ouha! Ono to není tak jednoduché – jak překládat, aby to „znělo česky“? A co ten nadbytek přechodníků, které nám tam angličtina pořád cpe? A hodí se moje, anebo svoje? Tyto problémy se na překladatele-amatéra sypou jako lavina a pro většinu z nadšenců to znamená buď konec (vzdají to) anebo zašmodrchané výsledky, které se buď zlepší (v případě samostudia), nebo zůstanou stejné.

Co se kam překládá?

První a zásadní otázku, totiž co to překlad vlastně je, jsme si už částečně zodpověděli. Teď nás bude zajímat, jaké typy překladu existují. Z hlediska směru, kterým překlad míří, si můžeme uvést tři skupiny:

A. Podle jazyků, se kterými operujeme

vznitrojazykový (čeština → čeština): Jazyk se mění. Pokud nějaký pramen zastará natolik, že mu již současná generace nerozumí, je třeba jej převést do lépe srozumitelné podoby téhož jazyka.
mezijazykový (angličtina → čeština): Nejběžnější typ překladu. Překládáme, protože potřebujeme text „dostat“ do našeho jazyka.
intersémiotický (přirozený jazyk → umělý jazyk | čeština → binární kód): Strašidelné slovo, že? Význam je ale jednoduchý – převádíme z jazyka, kterým běžně mluvíme, do jazyka, který jsme uměle vytvořili, což bychom mohli udělat třeba tehdy, kdybychom museli např. slovo „ahoj“ dostat do počítače tak, že bychom jej vyjádřili v jedničkách a nulách.

B. Podle cílového typu textu

Všeobecný překlad: chceme obecně srozumitelný text.
Odborný překlad: sdělujeme specifickou informaci určitému sektoru veřejnosti.
Literární překlad: jde nám o estetičnost, pocity a dojmy.

C. Podle směru

Překlad z cizího jazyka
Překlad do cizího jazyka – tohle je některými překladateli považováno za hrdelní zločin. Cizí jazyk málokdy známe tak dobře jako náš rodný a tak se může stát, že se pod vlivem rodného jazyka dopustíme chyb.

Trocha filosofie

Začneme tím, že se podíváme na to, jak lidé k překladu přistupují.
Už odnepaměti se na poli překladatelství střetávají dvě názorové skupiny. První skupinou jsou příznivci volného překladu, druhou příznivci doslovného překladu. Mezi těmito dvěma póly se ustálilo několik překladatelských metod, které se dnes více či méně používají. Ale nepředbíhejme.
Síla obou táborů kolísá. Do začátku devatenáctého století měli navrch zastánci volného překladu – jejich krédem bylo, že se má přenášet myšlenka, záměr a duch textu spíše než forma a struktura. V devatenáctém století ale studium kulturní antropologie odhalilo, že bariéry mezi jazyky zkrátka nelze prorazit, protože jazyk a jeho vývoj je řízen kulturou společnosti, která se na různých místech rozvíjí různě. Z toho bylo tedy vyvozeno, že překlad neexistuje, je nemožný. Pohled této doby krásně zformulovala paní Houseová:

Na překlad jako takový bylo pohlíženo jako na podřadné nahrazování originálu a byl přirovnáván k zadní straně koberce nebo k polibku přes kapesník.

Nyní je vhodná chvíle na to, abychom si zavedli dva důležité pojmy: výchozí a cílový jazyk. První jmenovaný je jazyk, ze kterého překládáme – v našem případě angličtina – a druhý je jazyk do kterého překládáme (nebo se snažíme), což pro nás bude čeština.
Dalším důležitým pojmem pro dnešek, ale i pro díly budoucí, je frazém. To je spojení slov, které má nějaký stálý význam. Patří sem sousloví (psací stroj), rčení (prokázat medvědí službu), pořekadlo (chyba lávky), přirovnání (děravý jak řešeto), přísloví (bez práce nejsou koláče), apod. Frázémy většinou nelze přenášet do jiných jazyků – rodilým mluvčím by nedávaly smysl.
Mezi frazémy patří i idiomy. To je souhrnné označení slovních spojení, jejichž význam si nemůžeme odvodit na základě jejich významu. Podívejme se například na spojení „já mu to osladím“ nebo „vyběhl se mnou“. V prvním případě jde o znepříjemnění situace, v druhém o razantní zamítnutí. Tato spojení pro nás mají idiomatickou („významovou“) hodnotu, která ale se slazením nebo běháním nemá nic společného.

Tato skupina se tedy snažila o co nejpřesnější překlad, přebírala struktury, které jsou cílovému jazyku cizí, zaváděla původní frazémy a idiomy, které ale v cílovém jazyce neměly absolutně žádnou hodnotu. S trochou nadsázky lze říci, že abyste si s takovým textem poradili, museli byste znát i jazyk výchozí.

Dovolím si tvrdit, že dnes vítězí volný překlad, i když se samozřejmě vyskytnou situace, kdy musíme přebírat doslovně. O tom se ale budeme bavit později, až budeme probírat jednotlivé překladatelské postupy.

Podstata překladu a jeho cíl

Teď už víme, že překlad je vlastně znovuzrození a rekonstrukce textu výchozího jazyka v jazyce cílovém. Víme také, že překladatel může uplatňovat princip volného překladu nebo překladu doslovného.
Nyní nás zajímá, proč text překládáme. Můžeme buď primárně přenášet myšlenku a „ducha“ textu (volným překladem), anebo strukturu a formu (doslovným překladem). Způsob zvolíme podle toho, v jaké jsme situaci. U krásné literatury poměrně jednoznačně vítězí volný překlad (chceme si užívat příběh, ne se plácat ve větných strukturách), zatímco pokud vysvětlujeme nějaký nový jazykový jev a používáme při tom překlad, doslovný překlad se nám bude docela hodit (takový překlad můžeme označit za lingvistický).
Je vhodné zopakovat, že čistokrevný překlad neexistuje a v překladu volném můžeme místy uplatňovat doslovný překlad (a obráceně).

V tomto seriálu se nebudu zabývat vývojem pohledů na překlad a historickými metodami ani pojmoslovím. Je to strašně nudné. Představím vám proto klíčové metody a postupy, ale to až příště. 🙂

Shrnutí a otázky

Při překladu se překladatel stává novým autorem – přebírá myšlenku, obsah a ducha textu výchozího jazyka a všechny tyto složky přenáší do cílového jazyka.
Amatérští překladatelé se obvykle zaseknou na tom, že nevědí, jak při překladu postupovat.
Existuje mnoho typů překladů, rozlišujeme je podle toho, s jakými jazyky operujeme, pro koho překládáme a podle směru překladu.
Základní dva typy překladu jsou doslovný a volný. Doslovný překlad vychází z nemožnosti překladu jako takového a přenáší spíše jazykové struktury než význam. Volný překlad naopak dbá na to, aby byla přenesena myšlenka, i když se forma může změnit.

Otázky

Vidíte překladatele jako nového autora, nebo spíše jako zprostředkovatele?
S jakým z uvedených typů překladů se setkáváte nejčastěji?
Je vám sympatičtější volný překlad, anebo překlad doslovný?
Pokuste se přeložit frázi „I could eat a horse“ a uplatněte jak volný, tak doslovný překlad. Jak jste postupovali a jak jste došli k výsledku?

Při psaní tohoto článku jsem čerpal ze dvou publikací:

Překlad a překládání – Dagmar Knittlová (UPOL, 2010)
A Textbook of Translation – Peter Newmark (Prentice Hall, 1988)

Vraní dívka

Lidstvo bylo do jisté míry vždy fascinováno svou psychikou a jejím napojením na fyzično – při dobré motivaci jsme schopni dosahovat až neuvěřitelných výsledků, dokážeme předvídat, vyvozovat a správně reagovat. Všemi těmito schopnostmi pak můžeme pomáhat sobě i ostatním, co se ale stane, když se něco v nás pokazí?

Jak velkému utrpení dokáže člověk čelit nebo vystavit jiné, než sám přestane být lidskou bytostí a změní se v netvora? Jak může zklamání ovlivnit duši, osud, život?
Psychoterapeutka Sofia Zetterlundová léčí dva klienty s příznaky mnohočetné poruchy osobnosti, dětského vojáka ze Sierry Leone a ženu s hlubokými traumaty z minulosti. Nikdo jim nenaslouchá. Kromě Sofie…
Komisařka Jeanette Kihlbergová vyšetřuje případ mrtvého chlapce, jehož tělo nese známky mučení. Nikdo ho nepostrádá. Kromě Jeanette… Temný severský psychothriller jen pro silné povahy.

Policejní komisařka Jeanette Kihlbergová to teď zkrátka nemá lehké – šovinismus v práci jí komplikuje život, její auto se za jízdy rozpadá, její pubertální syn se pomalu a jistě mění na citové tornádo a manžel je v domácnosti, protože je to přece umělec a musí pracovat na svých dílech, která ale odmítá prodat, a tak Jeanette táhne celou rodinu sama. K tomuhle všemu se přidává pořádně nepříjemný případ: nálezy těl dětských ilegálních imigrantů. Ta jsou navíc dobitá, zakonzervována a zbavena některých orgánů.
Souběžně s ní pracuje psycholožka Sofia Zetterlundová. Ta momentálně pracuje se dvěma klienty – s dětským vojákem ze Sierry Leone, který trpí rozštěpem osobnosti a s Victorií Bergmanovou, která byla v dětství zneužívána. Práce s ní ale není lehká; obestírá je řada tajemství a navíc je Victorie „silná“, zatvrzelá a zahořklá. Kromě toho vyšetřuje zločince a vypracovává jejich psychologické profily. Díky tomu je brzy Kontaktuje Jeanette, aby se přeptala na některé podezřelé v jejím případě. Sofii se ale zpočátku do spolupráce moc nechce, sama má momentálně problémy a jaksi zapomíná…

Hned na začátek musím říct, že když jsem Vraní dívku začal číst, kniha na mě působila úplně jinak, než jaký dojem utvářely upoutávky a recenze. Oproti až hororové formě, která sálá z ukázkového videa, na mě kniha působila spíše kombinací racionálního klidu, který jsem z knihy prostě tak nějak cítil, a přirozeným dojmem, prostě tak, jako bych tam s postavami opravdu byl. Děsivý potenciál „pro silné povahy“, který je v souvislosti s celou sérií spojován, jsem asi neobjevil. Na druhou stranu musím říct, že když člověk brouzdá internetem nebo se i dívá na televizi, leckdy narazí i na horší věci. Tím ale samozřejmě netvrdím, že zvěrstva, která někteří antagonisté v knize páchají, s člověkem neotřesou. Zkrátka a dobře: pokud si potrpíte na ostřejší a morbidní čtení, Vraní dívka se hodí do knihovny.

Kromě samozřejmě kontinuálního vyšetřování je kniha protkána dalšími zajímavostmi, která z ní podle mého názoru dělají unikát. Jelikož jsem už přečetl celou trilogii, můžu říct, že si autoři potrpí na filosofičnost úvah postav, na pořádnou porci psychologických a psychopatologických jevů (rozštěp osobnosti, amnézie, pedofilie) a na komplikované vztahy všeho druhu (hetero i homosexuální láska, přátelství, nenávist, rezignace,…)
Až knihu dočtete, což bude pravděpodobně rychle, protože překlad je skvělý a velice čtivý (jen místy zamrzí špatná korektura), budete mít na mysli více otázek, než najdete odpovědí. Co s tím? Pomůže přečtení dalšího dílu? No, to budete muset zkusit sami. 🙂

Za jménem Erik Axl Sund se vlastně skrývají dva autoři – Jerker Eriksson a Håkan Axlander Sundquist. Na první pohled je celkem jasné, že jejich autorský pseudonym je přesmyčkou tvořenou jejich jmény.
Autoři se znají více než dobře – Håkan je renesančním člověkem; je výtvarníkem a hudebníkem a Jerker je jeho producentem. Jejich kniha vznikla, protože se, jak sami autoři přiznali, snažili strhnout Švédsku masku kulturní a bezpečné země a zadupat ji do prachu, neboť takovou zemí, alespoň podle tvrzení autorů, Švédsko rozhodně není. Oba se zajímají o psychologii, což se v knize rozhodně promítlo. I přes jistou kontroverzi jim v roce 2012 Švédský spolek autorů udělil cenu za mimořádně zdařilou psychoanalýzu obsaženou v kriminálním románu.
Za sebe musím říct, že se mi líbí určitá poetičnost, kterou dílu vdechli. Celá série je mimořádně bohatá na filosofické úvahy a „citáty“, z nichž jeden vybírám:

Odpuštění něčeho, co lze odpustit, vlastně žádné odpuštění není. Skutečné odpuštění je, když odpustíme něco neodpustitelného.

Kurz zdravého sebevědomí

Život není vždy lehký, to člověk koneckonců pociťuje od útlého věku. Na naší životní cestě se setkáme s mnoha křivdami a s věcmi, které nás trápí, ale nejsme s to je jakkoli ovlivnit, proto je důležité si uvědomit, že člověk nemůže změnit celý svět, ale může změnit sebe a svůj přístup. To je možnost, jak úspěšně bojovat s nepřízní okolí, ale i s vlastními problémy – s nízkým sebevědomím a špatným sebeobrazem, stresem a pocity méněcennosti. Kurz zdravého sebevědomí od Michaely Peterkové je průvodcem, který nás navede na správnou cestu.

Nízké sebevědomí je trochu, jako když nás tlačí boty. Žít se s tím dá, ale příjemné to není. Proč zbytečně strádat a do nekonečna o sobě pochybovat, když to jde změnit.
Čtrnáctidenní knižní kurz zdravého sebevědomí je pokračováním série tréninků duševního zdraví a zaměřuje se na nedostatečný pocit vlastní hodnoty a nízké sebevědomí. Odlehčenou formou nabízí autorka poznatky z bohaté terapeutické praxe, vyzývá čtenáře k práci na sobě a poskytuje mu k tomu vhodné postupy, tipy a podněty. Kurz vychází z kognitivně-behaviorální terapie.
Kurz je rozdělen do 14 částí, „DNŮ“, které směřují čtenáře k hlubšímu sebepoznání a dávají mu příležitost osvojit si postupy ke zvýšení sebevědomí a duševní pohody.

Vždycky se musím pousmát, když narazím na reklamu, která zaručuje zhubnutí a vytvarování postavy nebo dobrou znalost čínštiny během jednoho měsíce. U těchto jevů je důležitá spíše cesta než cíl, a to zejména proto, že do cíle zkrátka nikdy nevedou. Člověk se permanentně nemůže naučit jazyk nebo být štíhlý už napořád. To všichni vidíme a chápeme – tak proč se tedy podivujeme, že práce s naším vlastním nitrem funguje podobně?

Kurz zdravého sebevědomí je příjemná a útlá knížečka od Portálu. Zpracovala ji Michaela Peterková, psychoterapeutka, která popularizuje psychologii mezi lidmi a stará se o duševní pohodu. Jejím nejvýraznějším a mně nejsympatičtějším rysem je to, že nás kniha bere na okružní prohlídku po našem nitru. Neslibuje nic bez práce a bez vlastního přičinění je kniha úplně k ničemu. Budete totiž číst, přemýšlet, zapisovat si a plnit úkoly, které vám samotným poskytnou perspektivu k tomu, abyste mohli na své problémy pohlédnout z jiného úhlu – což je vlastně cílem knihy.

Celý kurz se skládá ze 14 dnů, kterými budete společně s knihou procházet. Není třeba se jakkoli připravovat, stačí otevřít oči, naslouchat a všímat si toho, o čem vlastně přemýšlíme.

Každý ze dnů obsahuje některou z těchto složek: sebepoznání, edukace (informace), svépomoc a úkol.
Sebepoznání je zadání, které musíme vyřešit. Zamýšlíme se přitom sami nad sebou a i nad tím, jak vidíme okolní svět. Výsledek nám pomůže poznat sebe sama a naše stanoviska, které třeba i nevědomě zaujímáme, a proto se může stát, že nám vyřešení takového zadání pomůže už jen tím, že jsme jej udělali.
Oddíl informací přináší to minimum psychologické teorie, které v kurzu je – kurz je zaměřen hlavně na aktivní práci – a objasňuje nám, jak pracuje naše psychika.
Oddíl svépomoc už nám potom ukazuje, co konkrétně můžeme dělat (či si jen začít uvědomovat), abychom se zbavili negativních pocitů a postojů, které máme, anebo i návyků, kterými se nevědomky trestáme.
Jak bylo již na začátku řečeno, budování sebevědomí je celoživotní proces. Oddíl úkolů nám proto nabízí možnosti, jak uvést některé kladné návyky v praxi nebo jak naopak eliminovat ty nežádoucí. Pravidelným plněním úkolů si „navykneme“ na pozitivní systém, který nám bude dále v životě pomáhat.

Na konci knihy najdeme přílohy, které nám pomáhají reflektovat náš postup a umožňují nám zaznamenávat a zpětně vyhodnocovat své plány, program, postup, nebo třeba i náladu. Neocenitelnou pomůckou je pochvalník, ve kterém za splněné úkoly dostávám sovičky, které ukazují náš zdárný postup vpřed.

Důležitá otázka na závěr: Zvedla mi kniha sebevědomí? Odpověď zní samozřejmě ne. Pracovat na svém sebevědomí musí každý z nás, a tato kniha je pouze průvodcem, který ukazuje, co nám může pomoci. A v tom, co dělá, je velice dobrá.

Již několikrát zmíněnou autorkou této příručky je psycholožka PhDr. Michaela Peterková. Zajímavé útržky z jejího života najdete i v knize, používá je, aby ilustrovala různé situace, ostatní informace o ní najdeme třeba na jejích stránkách Psyx.

Paní Peterkovou bych možná označil za „renesančního“ psychologa – věnuje se mnoha věcem. Na internetu nabízí kurzy osobního rozvoje, zpracovává diagnostické testy, pořádá semináře a kurzy, zabývá se hypnózou a v minulosti provozovala i soukromou praxi pro klienty s obtížemi.

Veškerá její práce je rozhodně zajímavá. Jestli vás zajímá psychologie, doporučuji se podívat na její stránky, kde najdete spoustu zajímavých testů a také informace, které vám mohou pomoci, ať už se snažíte zjistit, jak silná vůle ve vás třímá, jestli dokážete přestat kouřit nebo jestli zvládnete vystudovat psychologii.

Shrnutí

Kurz zdravého sebevědomí je užitečná kniha, která nám pomůže na naší cestě k větší sebedůvěře a lepší duševní pohodě. Kniha je naším koučem; vede nás, ale to podstatné zůstává naším úkolem. Pokud se chcete brát takoví, jací jste, mít se víc rádi a více si věřit, kniha je pro vás dobrým pomocníkem a „nakopnutím“ správným směrem.

Nedokončené série

Je to nejhorší noční můra milovníků knih – vydavatel vydá jednu knihu a další díly odloží nebo úplně vyřadí. Za sebe jsem dal dohromady seznam knih, u kterých bych byl moc rád za vydání pokračování a budu ještě raději, pokud se přidáte a doplníte vlastní. 🙂

(Ne)šťastné konce

Autor: Jim C. Hines
Rok vydání: 2010
Vydavatel: Fantom Print
Anotace: Popelka – pravým jménem Daniela Břehová (rozená Sklenářová) – se sice provdá za prince Armanda. Jenže krátce po „A žili šťastně až do smrti…“ napadne Danielu její nevlastní sestra Šarlota, která znenadání ovládá magii. I když Daniele přispěchá na pomoc Talie – jinak Růženka – která je mistryní bojových umění, Šarlota uprchne. Poté dojde k odhalení řady znepokojivých faktů: prince Armanda unesli a odvlekli do říše víl, Daniela je těhotná a královna má vlastní tajnou službu, jejímiž členkami jsou jak Talie, tak Sněha (tedy Sněhurka). Sněha je mimochodem odbornicí na zrcadlovou magii a flirtování.
Podaří se třem princeznám Armanda vypátrat a vysvobodit jak jeho, tak sebe ze spárů nejhanebnějších neřádů v pohádkovém světě?
Pokračování: The Mermaid’s Madness, Red Hood’s Revenge, The Snow Queen’s Shadow
Kde sehnat zbytek: Book Depository (anglicky)
Alternativa: Měsíční kroniky (M. Meyerová)

Výjimečná

Autor: Kristin Cashore
Rok vydání: 2009
Vydavatel: Ediposs
Anotace: V Katsině světě to lidé narození s mimořádným nadáním – Výjimeční – nemají jednoduché. Všichni se jich bojí, pohrdají jimi, nebo je využívají. Katsa ale nese břemeno, které sama nenávidí: je Výjimečná v zabíjení. Slouží strýci Randovi, králi Mezizemě, a má za něj dělat špinavou práci – trestat a mučit každého, kdo se mu znelíbí. Při setkání s princem Po, Výjimečným bojovníkem, Katsa ještě netuší, jak moc se jí změní život. Nikdy by nečekala, že se stane Poovou přítelkyní. Nikdy by nečekala, že zjistí novou věc o svém nadání – a že odhalí hrůzné tajemství… tajemství, které by pouhými slovy dokázalo zničit všech sedm království.
Pokračování: Ohnivá, Jiskřivá
Kde sehnat zbytek: Martinus SK (slovensky)

Čaroděj půlnoci

Autor: Dmitrij Jemec
Rok vydání: 2007
Vydavatel: Epocha
Anotace: Mefodij Buslaev nemá žádné zvláštní nadání, neučí se dobře a přesto má schopnosti, které jej předurčují, aby se stal mocným mágem tmy. Neví, že už tisíc let právě na jeho narození čekali strážci tmy. Dafna je jen obyčejnou strážkyní světla – a kromě toho nijak zvlášť nadanou a odvážnou. Až na to, že jí působí potěšení vyvádět v Edenské zahradě všemožné zlomyslnosti a hlouposti. A tihle dva naprosto odlišní hrdinové netuší, jak nelehký úkol je čeká v Chrámu Věčných dostihů, kam nedokáže proniknout Světlo ani Tma. Autor Dmitrij Jemec proslul drzou, avšak vydařenou a posléze i svébytnou nápodobou Harryho Pottera ve své vlastní sérii Tanja Grotter. Touto první knihou trilogie o Mefodiji Buslajevovi potvrdil své výlučné místo v rámci současné ruské i světové fantasy, a to nejen svým nápaditým jazykem, ale i vtipností a gejzírem originálních nápadů.
Pokračování: Свиток желаний (Svitek přání),Третий всадник мрака (Třetí jezdec temnoty), Билет на Лысую гору (Lístek na Lysou horu), Месть валькирий (Pomsta valkýr), Тайная магия Депресняка (Tajná magie Depresňáka), Лёд и пламя Тартара (Led a plamen Tartara), Первый эйдос (První eidos), Светлые крылья для тёмного стража (Světlá křídla tmavé stráže), Лестница в Эдем (Schodiště do Edenu), Карта Хаоса (Mapa chaosu), Ожерелье дриады (Náhrdelník dryády), Стеклянный страж (Skleněná stráž), Танец меча (Tanec meče), Огненные врата (Ohnivé dveře), Книга семи дорог (Kniha sedmi cest), Ладья света (Věž světa), Ошибка грифона (Gryfonova chyba), další díl se připravuje.
Kde sehnat zbytek: Amazon (rusky)

Sága prokletých

Autor: Margit Sandemo
Rok vydání: 2008
Vydavatel: Fragment
Anotace (#1): Silje je mladá dívka, která při morové epidemii přijde o všechny své blízké i domov. Je ponechána svému osudu. Když už se všechno zdá být beznadějné, život jí zcela změní náhodné setkání s tajemným cizincem… V té době ještě netuší, že se zanedlouho ocitne v blízkosti strašidelných hor a pozná pravdu o záhadných obyvatelích a jejich prokletí. Nechte se pohltit silným příběhem, který oběhl celý svět.
Pokračování: Sága má dalších 46 dílů.
Kde sehnat zbytek: Amazon (anglicky, norsky)

Procházka po anglických knihkupectvích

Letos se mi opět poštěstilo vycestovat do Spojeného královstí, konkrétně do Londýna a Oxfordu. A nebyl bych ten správný knihomol, abych se nezašel podívat do anglického knihkupectví. Letos jsem zavítal do celoanglické sítě Waterstones a do původně oxfordského boohshopu Blackwell’s.

Blackwell’s

Blackwell’s je spíše akademické knihkupectví založené v Oxfordu roku 1879. Od té doby se knihkupectví rozšířilo po celém Spojeném království a má nyní 45 poboček. Stále sídlí v Oxfordu.
V současné době knihkupectví nabízí beletrii, fantasy, jazykovou a odbornou literaturu pro studenty VŠ – proto také knihkupectví spolupracuje s vysokými školami po celé zemi.

V přízemí oxfordské pobočky knihkupectví najdeme běžnou knihovní nabídku: beletrii, fantasy literaturu a knihy pro děti. Kromě klasických „pyramid“ s novinkami a oblíbenými knihami mě zaujala nabídka „Don’t judge book by its cover – nesuď knihu podle obalu“, ve které knihkupectví nabízí knižní tituly zabalené v papíře s anotací. Je na vás, zda se svěříte do péče knihkupců a knihu vyzkoušíte, nebo ne.

První patro je celé věnované jazykové literatuře – a angličané mají opravdu široký výběr. Když se podíváte do českých knihkupectví, nejčastěji se objevuje angličtina a němčina. Zde není problém sehnat latinské slovníky, učebnice arabštiny nebo třeba i japonskou gramatiku. No zkrátka sen každého jazykáře. 🙂
Druhé patro se celé věnuje historické literatuře a vzácným knihám. A třetí patro je tak trochu netypické, mně se ale moc líbí – Blackwells provozuje knižní antikvariát. To znamená, že pokud potřebujete nějakou knihu, která už se nevydává, můžete nahlédnout i sem. Myslím, že je to velmi dobrý nápad a některá česká knihkupectví by se jím mohla inspirovat.
Sklepní patro je poté věnováno odborné literatuře. Najít zde můžete široké spektrum přírodovědných i humanitních publikací, VŠ skritp a učebnic k maturitě. Velmi často se zde pořádají besedy a přednášky – zrovna v době mé návštěvy se něco chystalo, už jsem ale nepřišel na to, co to mělo být.

Do útrob knihkupectví můžeme díky digitální prohlídce také nahlédnout z pohodlí našeho domova.

Z knihkupectví jsem si samozřejmě také něco odvezl – jako správný angličtinář hledám možnosti jazykového rozvoje, a tak jsem si vybral cvičebnici akademického psaní. Věřím totiž, že se mi to bude hodit. 🙂 (Mimochodem, dokonce vám tam zdarma dají plátěnou tašku na knihy a několik zajímavých filozofických magazínů – tomu říkám knižní servis. 🙂 )

Waterstones

Waterstones je jedno z největších britských knihkupectví. V současnosti má 275 poboček, některé i ve Francii, Belgii, Nizozemí a Irsku. Nabízí především beletrii, ale i odbornou literaturu. Při pobytu ve Spojeném království na Waterstones narazíte často.

Waterstones jsem navštívil ve Stradfordu nad Avonem, kde je jen menší pobočka, která ale poskytuje plnohodnoutnou nabídku knih. Opět se mi (i přes velikost knihkupectví) líbila nabídka jazykové a odborné literatury. Knihkupci navíc připravili stolky s tematickými knihami, které by vás mohly zaujmout.
Stradfordská pobočka je dvoupodlažní, v přízemí byla dětská literatura a beletrie, v prvním patře fantasy a odborná literatura.

Waterstones má taky velmi zajímavé akce. Na svých stránkách sestavují žebříčky knih podle oblíbenosti a pořádají různé sezónní akce – nyní je to například „nakup knihy pro Sýrii„. Akce spočívá v tom, že 100 % výtěžku z vybraných titulů jde na pomoc do Sýrie.

Kde je ještě možné v Anglii nakoupit knihy?

Dalším místem, kde se velmi dobře dostanete ke knihám, je WHSmith. To je tzv. „stationery“, u nás by se dalo říct něco jako papírnictví, zde je to ale kombinace knihkupectví (populární knihy a učebnice), poštovních služeb (pohledy a známky), trafiky (novinové zboží) a malého obchodu (pití, žvýkačky,…)

V Anglii jsou také velmi populární „Charities„, kam lidé darují nepotřebné věci a spolek je pak prodává. Celý výtěžek (nebo jeho většina) jde potom na dobrou věc. Nejznámější je asi Oxfam, kde se dá nakoupit oblečení, umělecké potřeby, hudba (CD, kazety, desky), knihy a sběratelské předměty (mince, pohledy, dopisy,…)

Umíte anglicky? Tak do toho!

Na závěr už jen zbývá dodat, že číst v cizím jazyce zpočátku sice není lehké, ale o to víc je to krásné, když si uvědomíte, že dokážete něcěmu takovému jako je cizojazyčná kniha porozumět. A proto vám radím se do knihkupectví podívat, jestli do Spojeného království někdy pojedete. Třeba se vám něco zalíbí. 🙂

Nákup knih v zahraničí – jak na to?

Myslím, že se každému z nás už někdy stalo, že si chtěl přečíst něco, co český (a potažmo slovenský) knižní trh nenabízí. Nic nebolí čtenáře víc, než když uprostřed napínavého příběh vydavatelství oznámí, že neplánuje pokračovat, že knihu nezařadilo do edičního plánu, anebo ji naopak stále překládá a překládá…. Také se může stát, že narazíte na něco, co vás zaujalo, ale není to tu k sehnání. Pojďme se tedy podívat na to, co můžeme podniknout, když nás honí mlsná na zahraniční knihy.

1. Ověřte si vaše jazykové znalosti

Koupit si knihu, kterou potom člověk nemůže přečíst, je k zbláznění. Pokud koketujete s možností nákupu cizojazyčných knih, zkuste se podívat na stránky jejího vydavatele, zjistit, jestli nenabízí „preview“ (náhled) nebo „snippet“ (ochutnávku), a otestovat si, jestli textu rozumíte. Pokud ne, můžete na to jít hezky tvrdě a stylem slovo-slovník, ale to je dost nepraktické. Pokud si navíc vybíráte krásnou literaturu, asi vás to moc bavit nebude. Beletrie ale nebývá zase tak obtížná, odborná literatura je horší, ale tam je slovníková metoda pochopitelnější. Pokud jste trpěliví a jazyku se věnujete, zkuste počkat. Vyplatí se to. 🙂

2. Projděte si naše knihkupectví

V České republice je několik knihkupectví, která standardně nabízí cizojazyčnou beletrii i tematickou literaturu. Jedním z těchto knihkupectví jsou například Knihy Dobrovský, kde najdete hezký a poměrně aktuální výběr cizojazyčné literatury. Dokonce je možné si nechat určitou knihu objedna a doručit na prodejnu, nabízí- li ji smluvní dodavatel.

Na webových stránkách Knih Dobrovský se můžete podívat, které pobočky cizojazyčné tituly nabízí. Například v Brně cizojazyčnou literaturu nabízí ob pobočky – KD Vaňkovka a KD Joštova.

3. Hledejte specializované webové obchody

Nákup knih v klasických „kamenných“ knihkupectvích v zahraničí by vás asi vyšel draho. Ne kvůli samotné knize, spíše kvůli poštovnému – pokud vůbec tato knihkupectví knihy do zahraničí zasílají. Je proto vhodné se podívat po firmách, které se zaměřují hlavně na online prodej a dopravu po světě. Ty sice kamenné pobočky nemají, zato ale mají plné sklady zboží a neplatí se poštovné. Zde je několik tipů:

Book Depository – spolehlivá a příjemná firma, která má obrovský výběr knih za přijatelné ceny. Oproti klasickému knihkupectví jsou ceny sice vyšší, ale v porovnání s cenou poštovného (které se u BD neplatí) je to zcela zanedbatelné. Službu mám osobně vyzkoušenou a mohu ji jen doporučit – pokud vám kniha nedojde do 14 dnů, pošlou novou, a to zcela zdarma. Ke knize dostanete zdarma záložku z aktuální kolekce a na webu bývají pěkné soutěže.

Následující služby nemám vyzkoušené, seřadil jsem je podle toho, jak důvěryhodně na mě působí:

Better World Books – nabízí spíše použité knihy, poštovné se neplatí.
AwesomeBooks – Nové i čtené knihy, paušální poštovné činí 3 libry.
WorldOfBooks – Další knižní second-hand, poštovné činí 2 libry.
Wordery – internetové knihkupectví, nabízí nové knihy, poštovné se neplatí.
Thrift Books – nabízí použité knihy, poštovné se neplatí za objednávky nad 10 USD.
Powells – Nové i čtené knihy, poštovné je zdarma.

4. Někdy je knižní bazar nejlepší volbou

Stává se, že se některé knihy již nevydávají, anebo jsou ty nové naopak moc drahé. V takovém případě bych se začal zajímat o Amazon.

Amazon (UK) je velký internetový obchod, který knižnímu sektoru věnuje ústyhodnou pozornost. Knihy se zde dají koupit nové, ale i použité. Ty přeprodávají menší firmy nebo i jednotlivci. Poštovné se potom odvíjí od toho, jak daleko od prodejce bydlíte. Na oficiální nabídky Amazonu se dá získat sleva nebo odpuštění poštovného, většinou je ale podmínkou prémiové členství, které se v Česku (kvůli nedostupnosti služeb – například zajímavé databázi seriálů) moc nevyplatí.

Přes Amazon jsem nakupoval odbornou literaturu a také jsem byl spokojen. Amazon navíc obsahuje „Centrum pro řešení sporů,“ ve kterém můžete nahlásit problémy s prodejcem nebo s dopravou a firma vám pomůže.

5. Kam jedete na dovolenou?

Zní to šíleně, že? Cestovat po světě za knihou, kdo by to dělal? Třeba já. Navíc, když se na to podíváte z jiného úhlu, může to být i velké plus – poznáte kulturu, ze které kniha vzešla, nebudete se pořád muset jen válet u moře, v ideálním případě si „projdete“ příběh (který může být na místo v zahraničí navázaný). Doporučuji si dopředu zjistit, která knihkupectví knihu nabízí, kolik kniha stojí, je-li naskladněná v destinaci, do které míříte, zda se poskytuje nějaká sleva a jestli vás třeba nezaujaly další knihy, ať nemusíte jet dvakrát. 🙂

Přeji hodně štěstí!

Učíme se anglicky – vybíráme pomůcky

Angličtina je světovým jazykem, její popularita roste a je stále více a více využívaná. Pokud se s ní zrovna moc nekamarádíte a chtěli byste to změnit, připravil jsem si pro vás několik rad. A protože je Knihošlápek hlavn o knihách, vybral jsem několik tematických publikací.

Obecně na začátek

Sám jsem s angličtinou začal ve škole, konkrétně ve třetí třídě. Postupně jsem si angličtinu zamiloval, začal jsem hledat, co mě zajímalo, a vypracoval jsem se až ke zkoušce CAE (C1) – pro ty, kdo neví, co to znamená, řeknu jen, že tato úroveň je už jen „jedním schodem“ pod angličtinou rodilého mluvčího. Volil jsem cesty, ktere mi vyhovovaly, a proto se můj pohled na věc může lišit od ostatních angličtinářů. Určitě vám nemůžu garantovat, že se vám to, co vám nabídnu, bude líbit a že vám to bude naprosto sedět. Přesto si myslím, že vybírám materiály kvalitní, a tak stojí alespoň za prohlédnutí. 🙂

Začínáte sami

V tom případě vás obdivuji a přeji vám hodně štěstí. Začít s jazykem jen tak sám od sebe, to vůbec není lehké. Je obzvlášť důležité udržet si motivaci, proto volte materiály, po jejichž dokončení budete schopni vidět nějaké výsledky. Motivace je na začátku sdtuia to vůbec nejdůležitější. Na vyšších úrovních je pak samozřejmé, že se tempo zpomalí.

Kdybych měl teď začít s angličtinou úplně od začátku, asi bych nevolil knihu pro samouky (obzvláště ty české jsou strašně „suché“), ale porozhlédl bych se po nějakém kurzu, Pokud vám jazyková škola nevyhovuje, sáhl bych po internetovém kurzu, který zahrnuje interaktivní cvičení, poslech, videa a obrázky. Klidně bych začal na českém portále Help for English, kde je krásně zpracovaný kurz pro začátečníky.

Studium bych doplnil knihami ze sady Self Study (samostudium) od Cambridge University Press. Knihy jsou velmi kvalitní a studenti i učitelé po celém světě je hojně využívají. Většina z knih je již revidovaná, některé kurzy už jsou editovány a vydávány více než 30 let, takže jsou vyzkoušené, odladěné a aktuální.

Pro začátečníky jsou to tyto knihy:

Základní sada: základní gramatika / základní výslovnost / základní slovní zásoba

Až si budete v angličtině trochu jistější, budou se hodit idiomatické prvky jazyka (ty „zvláštnosti“), jakými jsou třeba kolokace (ustálená spojení typu „fast food“), frázová slovesa (např. „put off“ ve smyslu odložit na později) a idiomy (např. „cry over spilt milk“ neznamená doslova brečet nad rozlitým mlékem, ale spíše litovat něčeho, co se stalo v minulosti).

Rozšiřující sada pro pokročilé: kolokace / frázová slovesa / idiomy

Pokud se vypracujete na úroveň samostateného uživatele jazyka (poradíte si sami), inspiraci můžete hledat níže v článku.

Nastoupili jste do kurzu

Skvěle! Pokud Vaše angličtina se bude rozvíjet pod dozorem zkušeného (nebo alespoň angličtiny znalého) učitele-lektora. V takovém případě už volba učebnice asi nebude na vás. Přesto se podělím o několik postřehů.

Knihy by měly být pro vaši úroveň.
Pokud jste úplní začátečníci, Společný everopský referenční rámec pro jazyky (SERRJ) vás označí úrovní A0 (A1). Příslušnou úroveň, pro kterou je učebnice určena, ověříte na zadním přebalu učebnice. Většina nakladatelství dnes již úroveň SERRJ na své materiály vyznačuje.
Knihy by měly být od prověřeného nakladatele.
Nejlepší jsou učebnice přímo z anglicky mluvící země. Některé mezinárodní učebnice mohou být doplněny o české popisy a slovníček, musíte ale být opatrní. Nejhorší je, když se začátečník naučí nešikovně formulovanou definici nebo slovíčko ve špatném kontextu, potom se to s ním veze dál. Absolutně odmítám veškeré anglické učebnice vytvořené Čechy. My nejsme odborníci na angličtinu a naši autoři se těm anglickým nemohou rovnat.
Mezi známá a uznávaná nakladatelství patří:

Oxford University Press – Jedno z tradičních a vyhledávaných nakladatelství. Je provázáno s Oxfordskou univerzitou. Jejich knihy bývají odzkoušené, vyladěné a mají skvělou podporu a obrovský zásobník přidatných aktivit. Typickým představitelem učebnice od OUP je Headway.

Cambridge University Press – Taktéž tradiční a uznávané nakladatelství, které je spojené s Cambridgeskou univerzitou. Cambridge navíc připravuje celosvětově uznávané zkoušky prokazující úroveň jazyka. CUP je na poli učebnic mým osobním favoritem. Typickým představitelem Cambridge na poli učebnic je kurz Face2face.

Pearson (Longman) – Pearson je britskou trojkou na poli učitelství angličtiny. U nás se příliš nepoužívá a ani není tak známý, myslím si ale, že má velmi kvalitní materiály, které jsou také prověřené časem a několika edicemi. Pearson je mé oblíbené nakladatelství v oblasti slovníků. Nejznámější učebnicí je Cutting Edge.

Chcete si číst

To je určitě chvályhodné. Čtení je skvělý způsob učení se cizímu jazyku, jen je potřeba si vybrat úroveň, která vás bude bavit a které budete rozumět. Anglická nakladatelství vytvářejí zjednodušenou četbu, většinou se jedná o klasiku, rozdělenou do úrovní ( A0 – C2 nebo „Level“ 1 – 5), ze které můžete vybírat. Můžete si troufnout i na běžné knihy, ale začít číst chvíli trvá. Readery jsou potom dobrou výplní této mezery. Do čtení se nenuťte, pokud se na to necítíte, nečtěte.

Vyhněte se prosím dvojjazyčné četbě. Tyto knihy obvykle připravují česká nakladatelství, která si sama upravují originální díla a často tím páchají obří škody na jazyce díla a další, katastrofální škody na studentech, kteří se tak mohou naučit něco, co je špatně.

Potřebujete slovník

Volba slovníku se odvíjí od vaší úrovně. Na každé z úrovní potřebujete něco jiného.

Začátečníci – Zajímá vás primárně překlad nebo význam slov. Touto úrovní jsem prošel se slovníčkem od Lingey. Používal jsem praktický slovník.

Střední úroveň – Jste středně pokročilí, tedy uprostřed mezi začátečníky a pokročilými. Stále vás ještě zajímá překlad a význam slova, už ale pokukujete po dalších informacích, hodí se vám příkladové věty a občas i synomyna. Dáváte pozor na to, abyste zvolili vhodné slovo. Pro tuto úroveň (asi B1 – C1) bych zvolil Oxford – studijní slovník. Obsahuje překlady, je ale i slovníkem výkladovým. Vytvořilo jej nakladatelství Oxford, proto můžete počítat se špičkovou angličtinou. Dodá vám spoustu dalších informací.

Pokročilí – Už se moc nezajímáte o překlad, spíše chcete vědět, jak jse slovo popsáno v jeho vlastním jazyce, jaké má synonyma, jak je frekventovaé, jak toto slovo dělit, jaké má předložkové vazby, atp. Můžete bezrpoblémově volit slovníky od známých nakladatelství – Cambridge, Oxford, Pearson, Macmillan a další. Já si vybral Longman Dictionary of Contemporary English (LDCOE). Je to krásný a barevný výkladový slovník, doplněný o DVD- ROM (v poslední verzi o internetový přístupový kód), který si nemohu vynachválit. Dobře se s ním pracuje, je obsáhlý a detailní.

Speciální slovník – Tady už záleží na tom, co hledáte. Pokud vás zajímá třeba slangová angličtina, můžete čerpat jak z českých, tak ze zahraničních slovníků, pokud vás zajímá lingvistika, projděte si nabídku Oxfordu a Cambridge. Tyto slovníky jsou ale velmi drahé.

Potřebujete procvičovat/hledat informace

Už ledaco umíte, ale chcete vylepšovat své schopnosti.

Opět vám doporučím sadu English in Use od Cambridge, kterou jsem popisoval v sekci pro samouky. Tato sada vás povede až k úrovni Advanced (C1), další rozvoj záleží ve velké míře na vás – klasických učebnic na úrovni C2 není moc, protože se očekává, že na této úrovni budete schopni ovládat jazyk kolem sebe naprosto bravurně, což znamená, že si budete moci číst, budete psát, mluvit a poslouchat úplně sami.

Pro zjištění, „jestli to, co jste zplodili, opravdu funguje,“ vám doporučím knihu Practical English Usage od Michaela Swana. Obsahuje popisy a vysvětlení jazykových jevů, a to včetně ukázek toho, jak by to vypadat mělo, ale i nemělo, což je výhoda. K této knize existuje kniha se sadou diagnostických tesů (jmenuje se Grammar Scan), která prověří, zda jevy opravdu ovládáte.

Chcete skládat zkoušky

Moudré rozhodnutí! Pokud jste se propracovali až ke zkouškám, myslíte to s angličtinou opravdu vážně a jste na dobré cestě!
V podstatě nyní máte dvě možnosti – skládat zkoušky mezinárodní (IELTS,Cambridge Exams,City&Guilds, Pearson PTE,…) nebo státní (maturita, SJZ základní, obecná, speciální-tlumočnická nebo speciální-překladatelská)

Státní zkoušky – Ze státních zkoušek se budu věnovat pouze maturitě, ostatních zkoušek ubývá a klesá o ně zájem. Mezinárodní zkoušky mají totiž větší váhu a platí po celém světě.
Maturita je v současné době nastavena na úroveň B1, na kterou by se měl průměrný student dostat při studiu od prvního do čtvrtého ročníku SŠ. Vynkající publikací pro maturanty je Maturita Activator, tato kniha vznikla v nakladatelství Pearson a je určena přímo českým maturantům. Shrnuje vše podstatné, co k maturitě potřebujete, a velmi příjemně se s ní pracuje.

Mezinárodní – je velké množství mezinárodních zkoušek, mezi ty nejvyhledávanější se řadí Cambridge English Exams (nejvíce pak certifikáty FCE, CAE a CPE) a IELTS (tam rozhoduje bodové skóre na škále 0 – 9). Oba systémy zkoušek odpovídají rozpětím SERRJ (např. FCE = IELTS 5 – 6.5 = B2; CAE = IELTS 6,6 – 8; apod.). Záleží tedy, kterou zkoušku si zvolíte.
Tyto dvě nejznámější zkoušky připravuje Cambridge, který také vydává oficiální učebnice, proto nevidím důvod se jich nedržet. Mám osobní zkušenost s učebnicí Objective First ke zkoušce FCE, se kterou se mi moc dobře pracovalo. Učebnici ke zkoušce CAE jsem měl od jiného nakladatele a tak spokojený jsem nebyl. V případě FCE lze doporučit i učebnici od nakladatelství Pearson, která je poměrně známá a pracuje s jazykovou diagnostikou, takže si můžete „ušít výuku na míru“. K této učebnici bych přikročil pouze v případě FCE, jinak bych se držel Cambridge.

Všem přeji hodně štěstí při studiu angličtiny – je to nádherný jazyk! 🙂

Ohlédnutí za Světem knih 2015

Tak, a je to za námi.

14. – 17.5.2015 probíhal v Praze největší a neoblíbenější knižní festival – Svět knihy Praha. Zájem byl obrovský, stejně jako nabídka. Pojďme se podívat na to, co se vlastně odehrávalo.

Hlavním a stěžejním tématem SKP byla fotografie a kniha. V tomto duchu byla i výstava, která byla k vidění v centrálním pavilonu, kde se nacházel letošní čestný host a další zahraniční hosté.

Čestným hostem letošního roku byl Egypt, který zaujal místo ve středu výstaviště. Ten nabízel k nahlédnutí knihy domácích autorů s různou tématikou. Z ostatních hostů mě zaujalo Slovensko, které přivezlo ukázat knihy ze své domácí produkce (ke kterým se my Češi bohužel moc nedostaneme), Rumunsko, kde se pořádaly autorské besedy a k dispozici byl „kulturní koutek“ (ochutnávka tamějšího vína a pochutin, ukázka knih domácích autorů, které mimochodem podporuje rumunské ministerstvo kultury), a pak také Ukrajina, která představila několik nových knižních titulů s tématem „Majdan“, které je nyní velmi aktuální. Moc pěknou výstavu měl i Francouzský institut, který v ČR propaguje francouzskou kulturu. Všechny zůčastněné zěmě si pak zasluží pochvalu.

Rumunský stánek (FB Svět knihy Praha)

Egypt, hlavní host SK 2015 (vlastní fotografie)

Součástí veletrhu byla pak samozřejmě i přehlídka komerčních českých vydavatelů. Nechyběli giganti jako Albatros (který touto dobou dokončuje akvizici Fragmentu), Euromedia, nebo MF, přítomna byla ale i menší vydavatelství, mezi které patří například Omega, Baronet, Zoner Press nebo české univerzity – velkou radost nabídkou zajímavých knih mi udělal univerzitní MUNI Press. Kromě toho vystavovala i nakladatelství speciálního zaměření – Leda, Lingea nebo třeba můj oblíbený Portál, u kterého jsem strávil více než hodinu. Velmi pěkná byla také nabídka dovozu zahraničních knih, který některá česká nakladatelství připravila, a ceny byly samozřejmě akční. Krásným doplňkem byl rovněž bazar starších knih, které byly k zakoupení a celý projekt podle zájmu účastníků zaznamenal úspěch.

Zleva: Euromedia, MF, Leda, Fraus, Lingea, MUNI Press, Albatros (vlastní fotografie).

Svět knih je samozřejmě i místem besed, autogramiád a happeningů. Z těch známějších mohu jmenovat autogramiádu Zdeňka Svěráka pro děti, besedu a autogramiádu Toulavé kamery na stánku ČT, besedu o překládání knih JTP nebo autorské čtení a diskuze českých fantasy autorů ve fantasy kouktu.

Toulavá kamera ČT (vlastní fotografie); cosplay fantasy nadšenců (FB Svět knihy Praha).

Co víc dodat? Bylo to super, těch několik hodin uteklo jako voda a už se tším na příští ročník! Doufám, že se tam potkám třeba i s některými z vás!

Více se můžete dozvědět na webu SK 2015 nebo na facebookových stránkách Světa knih.